Mafiáni

MAFIE A SLAVNÉ HISTORICKÉ UDÁLOSTI

VYLODĚNÍ SPOJENECKÝCH VOJSK NA SICÍLII ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

Byl to mafián. Jeden z nejslavnějších v historii ctihodné společnosti. Cesta k tomu, aby se stal tím "nejváženějším" nebyla vůbec jednoduchá. Na začátku své kariéry dostal pořádnou nakládačku od chlapů bosse Salvatora Maranzana. Odvezli ho do nemocnice. Ještě nebylo pozdě. Lékaři mu zachránili život. Měl štěstí, že výprask přežil. Začali mu říkat "Lucky" - šťastný. Jmenoval se Salvatore Lucania, ale do dějin zločinu se zapsal jako"Lucky Luciano" . Stal se jedním z hlavních aktérů tajné válečné operace, při níž spolupracovala zpravodajská služba námořních sil Spojených států amerických se syndikátem zločinců - mafií…

Spojené státy vstoupili do 2. světové války po japonském útoku na námořní základnu Pearl Harbor. V té době neměly zpravodajskou službu, která by stala za řeč. Nacistické vyzvědače, kteří se dostali na území USA přes oceán, honili agenti FBI a často je chytili jen díky jejich vlastní naivitě, nebo že se sami přihlásili.

Hitlerovi admirálové zahájili nemilosrdnou ponorkovou válku a vítězili. Ztráty amerického námořnictva byly obrovské. V té době se objevily otázky, jak mohou nacistické ponorky operovat tisíce kilometrů od mateřských základen, kde berou pohonné hmoty a kdo jim dává informace o trasách konvojů.

Dokaři, řidiči, jeřábníci a přístavní dělníci byli členy odborové organizace východního pobřeží "Internacional Longshoremens Association", kterou kontrolovala mafie. Syndikát zločinců měl v přístavní oblasti neomezenou moc. Stačil pokyn šéfa a plynulé nakládání zbraní a munice pro Evropu běželo jak po másle. Stačil rozkaz a zaběhaný mechanizmus se zastavil.

Americký cenový úřad odhadl, že mafie dennodenně okrádala válečné hospodářství o dva milióny litrů benzínu. Experty na černý prodej pohonných hmot byli"Carlo Gambino, Vincent Mangano a Settemo Accardi".

Policie nestačila uhlídat tak velké území se statisíci zaměstnanci. Ministr námořních sil Frank Knox dal vypracovat zprávu o situaci a předložil ji presidentu Rooseveltovi. Ten pak vydal rozkaz ke zřízení zvláštní zpravodajské služby pro Třetí námořní obvod, zahrnující oblast New Yorku, Connecticutu a severní části New Jersey. Podléhala přímo ministru Knoxovi a donedávna se o ní nevědělo téměř nic.

Žádná zpravodajská organizace na světě nestojí o publicitu. Target Section of Naval Intelligence Service měla k utajování své činnosti důvod navíc. Po válce měla na své pověsti nesmazatelnou skvrnu: spolupráci s mafií.

Důležitým impulsem pro tuto spolupráci bylo zadržení německých špiónů. Vyšetřování zadržených špiónů vyvolalo zděšení. Jak potvrdilo poválečné vyšetřování, nacistické výzvědné a sabotážní služby připravovaly plán i na zničení chlouby americké metropole Empire State Building, Niagarských vodopádů a newyorského přístavu.

Odhalení agentů a úspěchy důstojníků O´Maleyho a Marsloea přivedly tajnou službu k uzavření další dohody s mafií. Jejím preludiem byla oslava silvestra 1942 v apartmá Centrál Park West. V sídle newyorské smetánky popíjeli znalec mafie, bývalý newyorský prokurátor William O´Dwyer , nyní již v uniformě generálmajora, a jeho přítel Frank Hogan. Mezi džentlmeny čekajícími na přípitek byli kmotr Frank Costello a Adonisův zástupce.

Vojenské velení došlo ve svých strategických plánech k závěru, že při budoucích operacích v Evropě potřebuje podrobné taktické informace a hlavně vhodně připravený terén pro vylodění na Sicílii. Tak začala nová éra kmotra Luckyho Luciana, který nyní seděl ve vězení.

Ve štábu tajné služby válečného námořnictva mu umožnili, aby se jeho touha po činech naplnila. Po silvestru ho vězeňská správa na žádost tajné služby přemístila z Dannemoru do trestnice pro nemocné vězně v Comstocku.

Lucky Luciano se souvislostí pouze domýšlel. V jeho cele se objevil rozhlasový přijímač a telefon. Opět mohl dirigovat říši mafie.

Náčelníkem pro spolupráci mezi americkou Cosa nostrou a mafií na Sicílii byl jmenován osvědčený major Haffenden, poučený přítelem O´Dwyerem, že Cosa nostra, věrná svým zásadám, nikdy nezapomíná na strýčka příhodu a může pomáhat i fašistům. Haffenden takové starosti hodil za hlavu. Měl dost jiných, především, jak v krátkém termínu předat tajné službě hlavního štábu invazní armády podrobné topologické údaje o třímilionové Sicílii, informace o přístavech, o městech a vesnicích, o každém potoku a hlavně o rozmístění nepřátelských vojsk. Šéf sekce F z tajné služby amerického námořnictva proto navštívil ředitele správy věznic státu New York a král podsvětí Luciano se znovu stěhoval. V přízemí věznice ho čekala prostorná místnost. Na čelní stěně, pokryté značkami, čísly a barevnými čarami, visely mapy Evropy a speciální mapa Sicílie. Navlas stejné vybavení měl ve vzdálené pracovně šéf sekce F major Haffenden. V obou místnostech, pečlivě střežených před návštěvníky, se objevovali jen lidé, o nichž se nikdy nikdo nic nedozvěděl a jejichž jména, pokud je někdo znal, musela být zapomenuta, jak velely zásady tajné fronty i dohody mezi tajnou službou a mafií.

Nemalé problémy měla americká protišpionáž se spojením, které mezi válčícimi státy prakticky neexistovalo. Byl zde ale Luciano a jeho pověřenec Vincent Mangano. Nitky neviditelné činnosti končily v jeho restauraci poblíž Manhattanu. Zprávy o možnostech nejsnadnějšího obsazení Sicílie posílal do starého výčepu i Mussoliniho přítel, kmotr Vito Genovese.

Vincent Mangano a Vito Genovese měli se starou sicilskou mafií nejtěsnější styky. Genoveseho rezidenti si našli místo schůzek v sicilské pizzerii na brooklynské Fourth Avenue. Vlastnil ji Luciánův komplic Joe Adonis. I zde si ještě několik týdnů před invazí podávali dveře mafiáni, profesionální vyzvědači a důstojnici.

Tajemství, jakým způsobem se mafii podařilo vybudovat kurýrní službu mezi USA a jižní Itálií, si vzali do hrobu kmotři Mangano a Genovese.

Na spojení tajnými signály přes moře se zvědavě vyptávali i členové poválečného vyšetřovacího výboru senátora Kafauvera. Marně. Jen někteří svědkové mlhavě mluvili o pomoci dona sicilské mafie Calogera Vizziniho. Jméno Lucky Luciana padlo jen jednou. To když korpulentní plukovník Smith, zástupce zpravodajské služby válečného námořnictva, s nevinným výrazem a nezástíraným nadšením pro mafii prohlásil: "Luciano telefonoval, konferoval, přijímal neznámé návštěvníky, ale pochopitelně vždy dodržoval přísná pravidla konspirace. Válka nám nedávala možnost velkého výběru. Po válce se to leckomu zdá divné. Potřebovali jsme však pomoc jak při ochraně přístavů před pronikáním německých agentů, tak o něco později při útoku na Sicílii a Itálii."

Italská válka začla pro 160 tisíc amerických vojáků ve tři čtvrtě na tři 10. července 1943. jejich operaci Husky sledoval Luciano z cely jakési okresní věznice nedaleko Albany ve státě New York.

Dobýt Sicílii znamenalo zničit čtyři italské pěší divize, pět divizí italské pobřežní ochrany a německý svaz složený z 15. granátnické divize a z elitní divize SS Hermann Goring. Hornatá krajina a špatné, úzké silnice vytvářely pro fašistickou obranu ideální terén.

Depeše britských a kanadských vojsk postupujících severovýchodně na Messinu přijímal hlavní stan Spojenců se zneklidněním. Útok se změnil v těžké dobývaní a Angličané utrpěli vážné ztráty. Brity stal vstup do Messiny pět týdnů urputných bojů a útrap. Nepomohlo ani bombardování horských pevností. Až 3. září překročila část britské 8. armády Messinskou úžinu a za pomoci dělostřelectva útočícího ze sicilského pobřeží postoupila na Reggio di Calabria.

Americká 8. armáda měla po vylodění v oblasti sahající jihozápadně od mysu Passero po město Licata poněkud odlišnější situaci. Pattonovy útvary se valily na západ podél pobřeží k Marsale a k Trapani a už 22. července padlo Palermo.

Druhý a třetí den, kdy moment překvapení pozbyl účinku, se americké kolony dostaly do ohně. Němci ještě leckde strhli i Italy a změnili dobře kryté bunkry v pevnosti. Čtvrtý den operační velení nařídilo zpomalit pochod. To už zasáhli i přátelé přátel. Měli bychom ještě připomenout, že po smrti legendárního předchůdce Vita Cascia Ferra zvaného Don Vito se stal šéfem sicilské mafie Don Caló. A jeho lidé, na první pohled hodní strýci, doprovázeli americké seržanty vybavení megafony k pevnostem a úkrytům italské armády. Leckde vyvolávali i jména a hodnosti velitelů a všem dohromady vřele radili, aby zanechali válčení, pokud se ještě někdy chtějí napít dobrého chianti. Málokde této řeči neporozuměli.

V pravé poledne 20. července 1943 vjely americké tanky do Villalby, svaté bašty sicilské mafie. Tehdy byl královský dvůr mafie, historická Villalba, obec s vysokým kostelem, dvaačtyřiceti úzkými ulicemi a bankou Dona Cala, do níž proudily liry, marky i dolary. Navečer se malý předvoj 4. americké divize přiblížil k Mussolmeli, městečku, které jak tvrdili fašisté, bude bráněno do posledního muže. I zde jim chlapci Dona Cala a Genca Russa promluvili do duše. Nebyl to příliš vybraný, zato zcela srozumitelný projev: "Nechceme válku, složte zbraně. Nevypálíte ani ránu, jinak z vás, z vašich žen a dětí nezůstane nic, ale vůbec nic!"

Tehdy postupovala americká námořní rozvědka s průzkumným oddílem pod vlajkou s černým L. Důstojníci, v jejich čele jel na tanku Sicilan Calogero Vizzini, navštěvovali představitele italských štábů a sdělovali jim vzkaz mafie: "Italové chtějí domů!" Mnozí z velitelů si chtěli zachovat čest.

Panika postupně zachvátila i Němce a hrstky zfanatizovaných italských gardistů. Zmatek a děs dovršil divize generála Juina z Pattonovy armády. Přízraky se zahnutými noži z marokánské gardy se na hon těšily. V síti uvízly pluky, pak roty a nakonec Marokánci schytávali jednotlivé vojáky. Když v poledne 22. července vstoupily oddíly generála Pattona do Palerma, děti šplhaly na jejich tanky a ženy objímaly vojáky. V takovém křiku, radosti, veselí a vyzvánění zvonů nikdo několik výstřelů ani neslyšel. Mafie spěchala vyřídit si účty. Po vylodění, jež přispělo k znovuvzkříšení staré, klasické sicilské mafie, ji další postup Spojenců nezajímal. Nic však mafie zdarma nedává. Přesvědčili se o tom proviantní důstojníci. Nestačili se divit, kolik mouky, cukru, konzerv i benzínu zmizelo z jejich skladů. Diva se děly i v americkém okupačním úřadě Allied Military Government of Occupied Territory. Jeho představitelé, plukovníka Charlese Polettiho, nikdy nic nepřimělo k jasnému vyjádření. Před kmotry, předstírajícími nejvřelejší přátelství, vystupoval jako jejich přítel, mezi separatisty, uvažujícími o odtržení Sicílie od Itálie, byl vášnivý separatista, monarchistům říkal, že odjakživa podporoval krále, a republikány chválil za pokrokovost.

Zasloužené místo si v příběhu reexportu mafie z Ameriky do Itálie vydobyl zprvu Lucianuv nejvěrnější přítel a posléze jeho nepřítel Vito Genovese. Znal Itálii. Z domu ve vesničce Rosigliano, věčně páchnoucího spálenou cibulí, emigroval v šestnácti do USA. Nejprve začal podnikat: sbíral po bytech starý textil a přitom pořizoval jejich plánky, podle nichž pak přicházeli noční návštěvníci. V roce 1925 už dostal nápad založit firmu The Genovese Trading Company. Podle zápisu v obchodním rejstříku jeho závod vyráběl krémy na boty, avšak kdekdo věděl, že takřka každá druhá krabička obsahuje heroin. Šest let na to kurýr odjel do Palerma. Když se vrátil, první, co nařídil, bylo, že musí zmlknout jeho spolupracovník Ferdinand Boccia zvaný Stín. Likvidací pověřil jistého Waltera Galla alias Jestřába. Brzy se v podsvětí potvrdila domněnka, že nerozvážný Boccia si něco začal s ženou kmotrova srdce. Kmotři, nesmyslně prudérní, ovšem jen k vlastním manželkám, nesmějí mít ženu "nepočestnou". Poněvadž se nedůvěřívý Genovese chtěl vyhnout starostem i v budoucnu, nařídil dalšímu gangsterovi, Ernestu Rupolovi, aby umlčel potencionálního svědka Galla. Rupolo vykonal dílo v temném rohu ulice a hlásil, že Gallo je v pekle. Všechno ale bylo jinak. Liják těžce zraněného mafiána probral a Gallo se doplížil na policejní stanici.

Náhoda způsobila, že za hodinu úřady získaly dalšího svědka vraždy, Petera La Tempu. Ale ještě dřív, než prokurátor stačil podepsat zatykač na muže, jenž dal několika lidem smazat smích z tváře, Genovese balil cestovní kufřík. Když osvoboditelé v říjnu 1943 dorazili k předměstí v Torre del Greco, Genovese se jim přihlásil a hned začal tlumočit u amerického soudu v Nole u Neapole. Čím rychleji získával přátele od justice, tím snadněji zatlačoval do pozadí konkurenční bandy. Genovesemu vynesly slávu nejen poukázky na benzín, ale i pohyblivý harém. Mnozí američtí vojáci netajili spokojenost. Zato seržant Dickey z americké vojenské policie vypadal stále znechuceněji. Proto poslal do centrály FBI dotaz, zda snad v archívech nemají údaje o osobě jménem Vito Genovese. Měli, a dokonce hodně. Ve spisku FBI, který brooklynský státní návladní Julius Hefland poslal do Neapole, se také psalo, že Genovese je obviněn z vraždy Ferdinanda Boccii.

Dickey Genoveseho zatknul. Před odjezdem do New Yorku stačil poslat Genovese tajnou zprávu: " Vracím se s kanárkem, svědka La Tempu musí potkat nehoda."

Nehoda se nepřihodila tak rychle jak kmotr předpokládal. Neboť FBI ho předvídavě uklidil do bezpečí. La Tempa s ochranou souhlasil. Ani ve snu ho nenapadlo, že 15. ledna 1945 dostane tak silnou kávu, že se po ní nikdy neprobere. Korunní svědek La Tempa zemřel, ale byl tu ještě Rupolo, jemuž guvernér za úsilí pomáhat policii prominul zbytek trestu. Nikdo z mafiánu nečekal, že si chlapec na svobodě dlouho nepobude. Policie objevila Rupolovo tělo na břehu malého jezírka, asi 20 kilometrů jižně od Brooklynu. Soudní řízení s Genovesem se pro nedostatek důkazů a svědků nekonalo.

Genovese našel na trůnu staré říše Franka Costella. Další důležitý kandidát na nejvyšší funkci v impériu, Luciano, ještě seděl. Seděl, ale stále si připomínal španělské přísloví: "Kdo neupadne, nevstane". A aby vstal rychle a na obě nohy, o to se pokoušel jeho advokát Wolf. Žádost o propuštění obsahovala i konstatování - a nikoli zcela nepravdivé - že se Luciano zasloužil o vylodění "účinnou spolupráci se sekcí F" námořní zpravodajské služby. Úřady vyhověly žádosti až 2. února 1946. ten den změnil guvernér státu New York odsouzencův trest třiceti až padesáti let vězení na devět let a šest měsíců, které uplynuly od nástupu trestu. Současně guvernér nařídil mafiánovo vyhoštění. Luciano se se svými náměstky pro USA, Siegelem, Costellem a Lanskym, rozloučil koncem února v baru lodi směřující do Itálie, pročítal Malého pastýře, pil whisky a večery trávil s novou milenkou Igou Lissoniovou. Komplikace nastaly až v janovském přístavu. Místní úřady nevěděly, jak s Lucianem a jeho zločineckým dvorem naložit. V Římě rozhodli, aby se vrátil do rodiště, čtrnáctitisícové Lercary Friddi, jižně od Palerma. Uplynulo jen několik měsíců a Luciano se objevil v Neapoli. Zvlášť ho táhl mohutný přístav, jenž skýtal naděje na nový obchod s narkotiky.

Luciano začal tam, kde Genovese přestal. Za hlavní stan si vybral hotel Turistico. Ze všeho nejdříve zrušil malé nevěstince s tmavými chodbami, v nichž se kdysi stavěli zájemci do fronty. Vyhodil také italské uvaděče z dob osvobození, kteří se naučili anglicky je "Dobře jste se bavil, pane?" a výběrčí deseti dolarů nahradil pány ve fracích. Zisky, které Lucianovi plynuly z jeho podniků, stačily k založení světového velkoobchodu s drogami.

Kmotr vypovězený do Itálie americkými úřady sice neměl podle rozhodnutí policie z obou břehů oceánu opustit Lercaru Friddi, ale už v únoru 1947 oznámil kubánský list Tiempo de Cuba, že Charles Luciano je v Havaně. Ministerstvo zahraničních věcí USA reagovala prudce. Luciano musel opustit ostrov na první volné lodi. Rozkaz, který zde vydal, byl asi poslední. Nepochybné je pouze to, že 26. ledna 1962 pil whisky na neapolském letišti s kmotrem Adonisem. Od Luciana to byla neopatrnost, která způsobila, že se napil naposledy.

Pohřební vůz táhlo na hřbitov neapolském předměstí Poggioreale osm běloušů . po pěti měsících Cosa nostra nařídila, aby zvláštní letadlo přepravilo Lucianovy ostatky do New Yorku. Prozíravý šéf šéfů si dal postavit mauzoleum v řeckém stylu poblíž vchodu na hřbitov svatého Jana v Queensu už v prvních dnech pětatřicátého roku. Na hřbitově u svatého Jana jsou si dnes dva géniové zločinu blíž než kdy předtím Genovese odpočívá vedle Luciana v sousední hrobce, ozdobené několikametrovým bělostným andělem smrti.

JFK

Dallas je město rostoucí do šíře i výšky. Leží v Texasu, jenž se stal už začátkem století rájem podnikatelů. Na břehu Mexického zálivu totiž objevili naftu. Dnes žije v Dallasu víc než pět set milionářů, stavějí se přepychové vily, ale také vysoké domy obchodních společností. Striptýzový lokál, bar s programem Carousel Club už zbourali. Na jeho místě dnes stojí sportovní hala boxerů.

Carousel patřil malému podsaditému Jacobu Rubinsteinovi, jenž se proslavil jako Jack Ruby, muž, který zavraždil údajného vraha J. F. Kennedyho. V nočním podniku Carousel se 14, listopadu 1963, tedy pár dní před prezidentovou smrtí, sešlo několik mužů. Byl zde policista Tippitt, který měl sehrát podivnou roli, a ultrapravicový novinář Weisman, kritizující nevybíravými prostředky v listu Morning News Kennedyho politiku usmíření s Kubou. Třetím byl Jacob Rubinstein, pohybující se v následujících dnech nápadně často v novinářských kruzích. V den vraždy 22. listopadu se objevil v redakci rozhlasové stanice KLIF, v redakci Morning News a Dallas Times Herald.

Co měl majitel nočního lokálu společného s novináři? Podařilo se najít jedinou souvislost: když se s pistolí v ruce objevil před Oswaldem v přísně střeženém prostoru policejního ředitelství, kam měli přístup jen novináři, byl prý veden jako tlumočník delegace izraelských reportérů.

Jack Ruby byl členem mafie. Jestliže byl vrah prezidenta Kennedyho příslušníkem syndikátu zločinu, jestliže patřil k zabijákům Murder Inc., anebo byl členem nějaké "rodiny" mafie, stál syndikát zločinu v pozadí atentátu v Dallasu?

Mafie měla proč nenávidět prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Převzal dědictví tajných operací proti Kubě, k některým plánům se postavil shovívavě, po fiasku invaze na Kubu a porážce v Zátoce sviní v dubnu 1961 odmítl pokračovat v ozbrojených akcích.

Připomeňme si krátce události 22. listopadu 1963…

Prezident Kennedy odlétal do Texasu a věděl, že ho tam nečekají přátelé. Chtěl však promluvit s voliči, a zajistit si tak jejich hlasy. Prezidentovo letadlo "Air Force One" přistálo na dallaském letišti Love Field v 11.30 hodin. Přesedl do dokonale pancéřovaného vozu lincoln s poznávací značkou GG-300. Byl to přehlídkový kabriolet se snímatelnou střechou. Prezidentova bezpečnostní služba vybrala už před týdnem trasu průvodu a prezident ji schválil. Na poslední chvíli však došlo ke změně. Nebyla podstatná. Snad jen v jednom: vůz projel na náměstí jinudy, kolem budovy skladu "Texas School Book". A tam zazněl půl hodiny po dvanácté první výstřel.

Zvláštní výběr Sněmovny reprezentantů Spojených států dokončil vyšetřování nových okolností atentátů. Objevilo se dost přesvědčivých důkazů o tom, že na prezidenta nestřílel jediný člověk - osamocený vrah Lee Harvey Oswald - ale tři nebo čtyři profesionální vrahové vybraní CIA nebo mafií, či oběma dohromady. Víme o neobjektivnosti činnosti Warrenovy komise, která, místo aby osvětlila, tak případ atentátu na prezidenta na několik let dokonale zamlžila. Byla to náhoda, úmysl, nebo jen nedbalost?

Našel se pověstný Zappruv film a na něm průběh vraždy, balističtí a akustičtí experti potvrdili, že střílelo víc mužů z několika stran, také zepředu. Teorie osamoceného vraha padla. Tím více však vystoupila do popředí účast mafie. Oswald totiž vůbec nebyl pomatený a psychicky nevrovnaný mladý muž, za něhož ho vydávala zpráva Warrenovy komise. Ukázalo se, že jak Oswald, tak jeho vrah Ruby byli ve spojení s mafií. Podrobnou zprávu o těchto nových okolnostech publikoval vyšetřovací výbor Sněmovny reprezentantů 30. prosince 1978.

Jack Ruby byl členem mafie už od dětství. Narodil se v Chicagu, kde pracoval jako poskok v gangu. Po té přestěhoval do Dallasu. Jako vyslanec mafie navštívil Kubu několikrát. Fidel Castro v té době zavíral mafiány a kasina po celém ostrově. Ruby měl vyjednat s Castrem znovuotevření těchto podniků. Neměl však jednoduchý úkol. Došel však k závěru, který tlumočil svým šéfům, že jediná cesta k obnovení impéria mafie na Kubě je svrhnutí revolučního režimu a odstranění Fidela Castra. Jeho zpráva byla jednou z příčin, proč se mafie a CIA spojily proti Kubě. Před Warrenovou komisí později Ruby tvrdil, že ho na ostrov pozval přítel Lewis McWillie. Také on však byl členem mafie a ředitelem kasina v Havaně, o jehož výdělky se dělili Meyer Lansky a Santos Trafficante.

Mafie se nemohla pustit do tak náročné akce sama. Kmotři si byli vědomi, že by se každý snadno dovtípil, kdo poslal vrahy na prezidenta. Proto hledali spojence a nemuseli chodit daleko. Průmyslníci a bankéři byli dávno přesvědčeni, že pro ně je nepřítelem číslo jedna prezident Kennedy, který se odvážil sáhnout na jejich daňové výhody.

Nebylo nic jednoduššího než znovu, jako při plánu atentátu na Fidela Castra, spojit síly a společně zorganizovat spiknutí, které vedlo k vraždě v Dallasu. Mafie se dohodla se CIA a společně si rozdělili práci. Mafie se postará o zkušené střelce, kteří se vyznají v řemesle. CIA zajistí krytí a obstará obětního beránka, na něhož se svalí veškerá vina, aby nebylo nutné pátrat po skutečném vrahovi. CIA měla k dispozici vhodného muže. Byl jim Lee Harvey Oswald.

Lee Harvey Oswald se objevil v Dallasu už 2. listopadu a v prvních deseti dnech měsíce přijeli také nájemní vrahové mafie. Bylo jich šest nebo sedm, velitelem byl David Ferrie. Některý z nich pak 14. listopadu zajistil, aby Oswalda přijali do budovy skaldu školních učebnic, kolem níž bude už za týden projíždět konvoj s prezidentem Spojených států.

Jak je známo, první objetí byl právě Oswald. Ve zprávě Warrenovy komise je řečeno: " Jakmile byli připraveni televizní kameramani, měl Oswald vstoupit přímo před objektivy a přejít k vozu, jenž ho měl převážet. Vpravo od kamer se jedna rampa svažuje na sever k Main Street, druhá vede vlevo k jihu ke Commerce Street. Asi v 11 hodin 20 minut vyšel Oswald ze sklepení policejního vězení, doprovázen příslušníky kriminální policie. Šli vedle něho a za ním. Udělal oněch pár kroků k přistavenému vozu, ocitl se ve světle televizních reflektorů, když najednou vyběhl vpravo od kamer, kde stáli novináři, neznámý muž. V pravé ruce měl kolt ráže 38, přiskočil těsně k Oswaldovi a střelil ho do břicha. Oswald vykřikl bolestí, padl na zem a ztratil vědomí. Během dalších sedmi minut jej dopravili do nemocnice Parkland Hospital, kde ho lékaři prohlásili ve 13.07 hodin mrtvým. Předtím už nenabyl vědomí.

Muž, který zabil Oswalda se jmenoval Jack Ruby. Ztkli ho na místě činu a uvěznili o několik minut později v jedné z cel pátého patra policejního vězení. Při výslechu prohlásil, že jeho útok na Oswalda nemá nic společného s vraždou prezidenta Kennedyho. Zastřeli Oswalda v náhlém hnutí mysli, ve stavu psychické deprese a rozhořčení, které v něm vyvolalo zavraždění prezidenta.

Policie na místě vraždy Kennedyho zadrželo několik podezřelých. Mezi nimi byl i muž, který se představil jako Jim Braden. Ve skutečnosti se však jmenoval Hale Brading, byl členem mafie, a pracoval ve službách bosse izraelské mafie"Meyera Lanskeho" . Z jeho pověření byl ostatně i v Dallasu.

Oswald před atentátem dostal přesné instrukce. Odjel do Mexika, kde se setkal s milionářem Howardem Huntem. Ten mu dal instrukce. Měl zajít na kubánské vyslanectví a požádat o vstupní vízum na Kubu. Snad aby svou žádost podpořil a urychlil její vyřízení, přinesl na vyslanectví výstřižky z tisku o své propagační činnosti pro kubánskou revoluci. Nepomohlo to. Oswald musel čekat jako každý jiný. To byl jistý škrt přes rozpočet spiklenců, Oswald měl jet na Kubu a rychle se vrátit, aby ho mohli vydávat za kubánského tajného agenta. Termín prezidentovy cesty do Dallasu se blížil a proto Howard Hunt tlumočil Oswaldovi příkaz, aby se okamžitě vydal do Dallasu. Tam jeho řízení převzal George Mohrenschildt a jejich společná známá Ruth Paynová zatelefonovala vedoucímu skladu učebnic Royovi Tullymu a Oswald dostal místo v budově, odkud měl údajně vypálit smrtící střelbu na prezidenta.

Případ JFK je opravdu velmi složitý. Možná takový má být. Je jisté, že Lee Harvey Oswald svou úlohu nastrčené figurky sehrál skvěle. Existuje zde sice teorie jedné kulky, ale ta se rozumnému pozorovateli na první pohled musí jevit jako holý nesmysl. Je víc než jisté, že střelců bylo několik, stejně tak je jisté, že v atentátu šlo o konspiraci a spiklencům plán vyšel skvěle. Dnes už se asi nikdo nedozví jak to doopravdy bylo, jakou úlohu v celém případu sehrálo CIA? A jakou úlohu zahrála mafie, jejíž přítomnost a propojení s hlavními aktéry případu je nepopiratelná…